Noční příběh
Bylo letní, teplé a sluneční ráno. Čekal jsem před hlavní branou spolu s Narutem, Sakurou a Saiem. Ještě před hodinou jsme byli v kanceláři páté Hokage - Tsunade, která nám pověděla, že ještě dnes vyrazíme do skryté zvučné. "Kapitán bude Yamato," řekla jen, a my jsme se šli připravit.
Nyní čekáme už jen na Shikamara a Yamata. Naruto a Sakura měli oba smutné a zamyšlené výrazy. Kolem desáté hodiny ranní, jsme mlčky vyrazili.
"Poslyš, Naruto," zašeptal jsem. "Co se stalo mezi tebou, Sakurou a Sasukem?"
"To je dlouhý příběh," odbyl mně. Nemluvili jsme, až když jsme přišli k hranicím. Když jsme chtěli vniknout do Zvučné nepozorovaně, museli jsme jít směrem k Oblačný a připlout do Zvučné ze severu. U hranic už všichni dostali lepší náladu. S Yamatem jsme vytáhli dva stany, postavili je a Naruto je rozdělil. "Sai, Yamato-san, Shigei-kun a Shikamaru budou v tomhle," ukázal na ten, který byl ke mně blíž. "A já se Sakurou budeme v tomhle," ukázal na ten zbývající. "Těžko," odbyla ho stroze Sakura a dala mu ránu přes hlavu.
Nakonec jsme já, Sai a Naruto byli v prvním, Sakura měla stan pro sebe, a Yamato vytvořil ze dřeva přístřešek, ve kterém spal spolu s Shikamarem. Byl už večer, však stále bylo úmorné horko. A tak jsme si všichni kluci zalezli do jednoho stanu, a vyprávěli strašidelné příběhy.
"Kdysi," začal jsem, "se v Haně," to je země sousedící se Zvučnou a Oblačnou, tedy přesně tam, kde nyní stanovali, "objevila zrůda, která děsila rybáře, pány a dokonce i ninji." Sai se na Naruta podíval a ušklíbl se. Pokračoval jsem: "Říká se, že to byl duch zesnulého ninji, který zde zemřel ve třetí velké válce shinobi. Sálá z něho žár, a zabije každého, kdo zůstane na jeho místě déle než pět hodin."
Slunce už úplně zapadlo za obzor. Podle kapek narážejících do stanu se nejspíš spustil i déšť. "A ten duch, je tu dodnes," dokončil jsem své vyprávění asi po hodině. "Bude to otrava, ale nepůjdeme to omrknout?," ozval se Shikamaru.
Tak jsme vylezli ze stanu na mokrou mýtinu v lese. Tss…, slyšeli někde v křoví. "Co je to?," rychle jsem se otočil. "Á, promiň to jsem já," řekl Naruto za křovím. "Mám malý měchýř," ušklíbl se a já naštvaně odvrátil zrak.
Pomalým krokem jsme šli teda dál. Kolem půlnoci jsme dorazili do jakési kamenné jeskyně. "Cítíte to taky?," slyšeli jsme ženský hlas, a otočili jsme se po něm.
"Co tady děláš?," vyhrkl jsem překvapeně na Sakuru, která stála ve vchodu do jeskyně.
"Slyšela jsem, jak jste šli pryč, tak jsem šla za váma," vysvětlila. "Ehm… no dobře… A co si tím myslela? 'Cítíte to taky'?," zeptal jsem se.
"Mluvím o té podivné chakře," řekla.
"No, když si to teď řekla," potvrdil Shikamaru.
